Zjednodušeně řečeno je sluneční past vyvýšený záhon, který je postavený tak, aby zachytával maximum slunečních paprsků. V klasické podobě má tvar podkovy, jejíž otevřená část je orientovaná k jihu, začíná v úrovni okolního terénu a směrem k severu se plynule zvyšuje až do výšky 80 cm. Boční strany záhonu, tj. východní a západní, lemují vyšší rostliny, které jsou směrem k severní straně „podkovy” stále vyšší, a tak chrání rostliny proti chladu i větru, a přitom je nestíní.
Princip sluneční pasti využívá i pěstování bylinek ve známé bylinkové spirále.
Foto: Shutterstock
Princip sluneční pasti a mikroklima v záhonu
Nakloněná rovina zvýšeného záhonu tak zachytává slunce z jihu a akumuluje přijaté teplo. Vegetační doba se na záhonu díky tomu prodlužuje, což prospívá např. teplomilným melounům nebo paprikám. Ke kumulaci tepla připívají rovněž velké kameny, které mohou záhon lemovat nebo na něm být volně rozmístěny. Ty totiž během dne teplo absorbují a po západu slunce ho zase předávají rostlinám v okolí.
Sluneční past tak dokáže na daném místě zvýšit lokálně teplotu, a tím změnit mikroklima záhonu. Využívaná je zejména v permakultuře a její princip může být aplikovaný na jednotlivé záhony i celé zahrady – směrem k jihu se vysazují nižší keře, které zahradu nestíní, a severní stranu lemuje vyšší výsadba, která chrání vnitřní prostor zahrady před chladnými větry. Konkrétní úpravy se odvíjejí samozřejmě od dispozic daného pozemku.
Odraz z vodní hladiny zvýší teplo ve výsadbě
Kromě kamenů existuje i další prvek, který dokáže zvýšit teplo v záhonu, a to vodní hladina, resp. odraz slunečního záření od vody. Jezírko či vodní nádrž se umísťuje na jih od záhonu a kromě odrazu paprsků slouží i jako zdroj vláhy.
Efekt sluneční pasti funguje na záhonu i během zimy, takže se zde daří i teplomilným rostlinám, které u nás jinak mají problémy s přezimováním.
