Přírodní zahrada: šance pro život

Prioritou přírodní zahrady je zdravá půda, původní a místní druhy či odrůdy odolných rostlin, různorodost a přirozená krása. K přednostem patří i přemíra květů a přítomnost drobných živočichů. K přeměně klasické zahrady na přírod přitom stačí málo  změnit úhel pohledu a způsob hospodaření. 

Ten by měl být šetrný k půdě, vodě, rostlinám i živočichům. Konkrétně se jedná např. o zachytávání dešťové vody, příp. recyklaci vody použité v domácnosti, mulčování, kompostování rostlinného odpadu a prostřednictvím kompostu návrat odebraných živin zpět do půdy.

Mulčované záhony

Mulčování záhonů je často využívaný postup, který brání zaplevelení a odparu vody z půdy.

Tři základní principy 

Každý zahrada je jedinečná a má jinou podobu. To, co funguje u jednoho pěstitele, navíc nemusí fungovat u druhého. Všechny přírodní zahrady však musejí splňovat tři podmínky. 

  • Nepoužívat pesticidy, tj. insekticidy proti škůdcům, fungicidy proti houbám a herbicidy proti plevelům, a vyhnout se tak jejich reziduím v půdě, ve vodě i sklizené úrodě. Nahradit je mohou např. přípravky na bázi rostlinných olejů nebo rostlinné výluhy. Možností je i biologická ochrana založená na predátorských či symbiotických vztazích mezi rostlinami a živočichy. Účinná je i podpora přirozených nepřátel škůdců. 

  • Zákaz rychle rozpustných hnojiv, které zálivka nebo dešťová voda splavuje do nižších vrstev půdy. Odtud se pak hnojiva dostávají do spodní vody, kterou znečišťují, a z ní se pak přes studny vracejí zpět k lidem. 

  • Žádná rašelina, rašelinové substráty a jejich použití na zahradě. Rašelina je sice přírodního původu, ale jedná se o neobnovitelný materiál, který po vytěžení nic nenahradí (podobně jako ropu). A cílem přírodní zahrady je trvalá udržitelnost.

Hnojení chlévským hnojem

Plochy hnojené na podzim chlévským hnojem nevápněte a nepěstujte na nich kořenovou zeleninu.

Bez zdravé půdy to nejde 

Základem přírodní zahrady je zdravá půda. Ta je výsledkem neustálé přeměny organických látek na anorganické, na níž se podílejí se miliardy mikroorganismů. Nevhodné zásahy, např. v podobě dodané chemie, tyto procesy narušují a půdu poškozují. Nápomocné je naopak organické hnojení, tj. zapracování chlévského hnoje, kompostu nebo zeleného hnojení. Důležité je pro půdu také správné střídaní pěstovaných plodin, ponechání organických zbytků, stařiny nebo spadaného listí na záhonech či jejich kompostování. 

Kromě kompostérů mají smysl i ladem ponechané kouty, které poskytují útočiště různým živočichům. Do květinových záhonů se ze stejného důvodu umísťují kmeny či větší kusy dřeva, které nejenže dobře vypadají, ale nabízejí rovněž úkryt pro užitečný hmyz. Ten pomáhá dřevo rozkládat, čímž ho zpřístupňuje žížalám, které organický materiál stahují do hlubších vrstev půdy, kde se ho ujímají i půdní mikroorganismy, jež ho definitivně rozloží.

Medonosné rostliny

Při plánování výsadby myslete i na včely. Bez nich se žádná zahrada neobejde.

Trocha plánování neuškodí 

Přírodní zahrada není čistě okrasná ani užitková. Cílem je přírodní prostor s divokými rostlinami, hmyzem, drobnými živočichy a ptáky. Při plánování výsadby proto myslete i na to, jak podnítíte život v zahradě. Vhodně zvolené keře mohou např. ptákům nabídnout hnízdiště i plody, medonosné rostliny kvetoucí od jara do podzimu zase přilákají včely a motýly. Založit můžete také květnatou louku nebo volně rostoucí plot z původních keřů. 

Zapomenout byste neměli ani na různé hmyzí hotely, čmelíny nebo třeba úkryty pro ježky. Doporučovaným prvkem je rovněž vodní plocha, pokročilejší permakulturisté a nadšenci si mohou postavit i hadníky. 

Různorodou výsadbou je možné předcházet také chorobám a škůdcům. Vhodně zvolené rostliny se mohou podporovat v růstu, ať už zpřístupněním vzdušného dusíku nitrifikačními bakteriemi na kořenech bobovitých rostlin, nebo pomocí éterických vonných látek, které odpuzují hmyz, či jen fyzickou oporou, např. vysoké a popínavé druhy. Zapomeňte proto na nepřirozenou monokulturu a využívejte pestrých možností naší přírody.

 

Predplatne